Reklama
 
Blog | Martina Hellebrandová

Cizinec Orsona Wellese (1946)

Styl Alfreda Hitchcocka je pro jeho fanoušky nezaměnitelný a dokonalý. Já se k této skupině řadím také, ale ráda se podívám na filmy, které se tomuto stylu podobají.

Pokud zrovna nejsem zahrabaná v nějakém anime seriálu, prokousávám se až na dřeň noirovým filmům. Je to cesta nelehká, ale krásná. Noirový kousek Cizinec připomíná to všechno, co mám na filmech ráda. Splňuje požadavky noiru i podobnost s hitchcockovými počiny. Děkuji Levným knihám, že Cizince vydaly na DVD a já si znovu mohla zavzpomínat 🙂

Vyšetřovatel Wilson z komise pro válečné zločiny pátrá po uprchlém nacistovi Franzi Kindlerovi, který se za války podílel na genocidě židovského národa a stále věří v nacistické ideje. Stopa Wilsona zavede až do poklidného městečka Harper. Kindler tu působí pod falešným jménem Charles Rankin jako všemi respektovaný a oblíbený učitel v chlapecké škole. Právě si bere za ženu soudcovu dceru Mary Longstreetovou. Aby se vyhnul vyzrazení, zabije bývalého kolegu Meinikeho, který ho vyhledal a chtěl ho pomocí Božího slova zbavit hříchů. Pátrající Wilson tak přijde o jediného svědka. Poslední šanci vidí v Kindlerově vášni pro starožitné hodiny.

Film i atmosféra jsou ryze americké a přibližují se pocitu hledání jehly v kupce sena. Cizince jsem si zamilovala hned poprvé, pro své postavy na pravém místě, pro chladnou hlavu Wilsonovu, pro hru světla a stínz, pro výbornou kompozici, pro týmovou práci občanů v Harperu, …

Reklama

V dnešní době by se dala vytknout jistá naivita, a to hlavně v závěru. Téma nacismu v roce 1946 je jistě pochopitelné, nicméně jde vidět, že si Welles s dobou tematikou moc práce nedal – historický kontext je ubohý. Ale budiž mu odpuštěno. Stále se jedná o brilantní thriller, dobově stylový a žánrově srozumitelný.

The Strangers, 1946