Jsem rozený puntičkář, a proto hrozně miluju, jak má Eco ve všem systém a každé slovo do detailu naplánuje. Tentokrát svou knihu rozdělil do deseti částí podle kabalistické tradice. Existuje deset sefír (úrovní), které se vyskytují mezi světem a Bohem. Keter – Koruna, Chochma – Moudrost, Bina – Porozumění, Chesed – Láska, Gevura – Síla, Tif'eret – Krása, Necach – Vítězství, Hod – Sláva, Jesod – Základ, Malchut – Království. Příběh, odehrávající se ve Francii, Itálii a Brázílii ve 30.-80. letech minulého století, vypráví jeden z hlavních aktérů, italský intelektuál Casaubon. Na začátku knihy se ocitáme ke konci celého děje v pařížském Conservatoire, kde je v muzeu zavěšeno Foucaultovo kyvadlo, jediný pevný bod ve vesmíru. Aby nám Casaubon vysvětlit, proč se tam uprostřed noci schovává, musí se vrátit do dob, kdy pracoval na disertační práci o templářích.
V jednom malém italském nakladatelství se Casaubon seznámí s Belbem a Diotallevim. Plukovník Ardenti přijde do nakladatelství žádat o vydání své knihy o templářských tajemstvích. Ardenti jim představuje Plán templářů, kteří již po staletí touží převzít vládu nad světem. Následně dochází k oddělení trojice hlavních hrdinů: Casaubon odjíždí se svou přítelkyní Amparo do Brazílie. V Brazílii poznává velice zvláštního muže, který tvrdí, že se jmenuje Áglie . Spolu s Amparo navštíví Casaubon obřad umbandy, do něhož se nakonec sami zapojí. Amparo zmatená sama sebou odchází hledat své kořeny a Casaubon se vrací zpět domů. Do příběhu se zapojuje nová Casaubonova přítelkyně Lia, jež dokáže všechny záhady kolem Plánu jednoduše vysvětlit, a to bez jakéhokoliv tajemství. Áglie pomáhá v nakladatelství, aby byl všem nablízku, když Ditallevi náhle onemocní. Belbo prožívá krizi vlastního vztahu s Lorenzou Pellegriniovou, kterou způsobil Áglie. Aby se Belbo pomstil, řekne Ágliemu o Plánu, jak jej celý dali dohromady, že musí být o svatojánské noci u Foucaultova kyvadla v Conservatoire. Jeho řeči donutí Áglieho jednat. Pod záminkou poslání knih do Florencie, kam jede Belbo na služební cestu, docílí toho, že Belba hledá policie kvůli obvinění z teroristického útoku. Ještě v Paříži se Belbovi podaří kontaktovat Casaubona, který za ním odjíždí. Tam najde Belbův román psaný do počítače a zjistí, co se stalo. Rozhodne se jít do muzea, zůstat tam do půlnoci a pomoci svému příteli. V tajném spolku Tres dochází k rozporu přímo v muzeu. Casaubon si uvědomí smysl celého příběhu a odchází pryč, aniž by svého přítele zachránil. Vrací se do Piemontska, Belbova rodiště, aby dokončil příběh.
Eco děj nedovyprávěl. Nechal ho zcela otevřený a je na čtenáři, aby si doplnil závěr. Za normálních okolností (třeba při čtení některé z knih Dana Browna) bych lehce zuřila a považovala tuto fintu za velký podvod. Jenže Eco si tuto libůstku může dovolit, navíc všechno dělá s nějakým úmyslem. A nebyl by to tak úspěšný spisovatel, kdyby své čtenáře neučil a nevychovával.